Výchozí zkušeností současného světa je stav plurality hodnot a nejistoty. Tento stav je patrný i v českém kontextu. Způsoby vyrovnávání se s danou situací, kterým je věnována v tomto textu pozornost, jsou dva. Je to obrat k náboženství a hledání ztraceného věku, v němž společenskému uspořádání měla dominovat komunita. Náboženství a komunita představují dvě možné odpovědi na otázku, jak se vyrovnat se skutečností, že dochází k rozpadu společnosti v té podobě, která byla doposud v našich myslích prezentována jako standardní sociální uspořádání. Vyjdeme-li z těchto dvou možných odpovědí, je patrné, že se při interpretaci jejich možného významu pro stabilizaci nastalého stavu otevírá prostor sociologii náboženství a sociologii komunit.
