"Před námi tady bydlel jeden Čud. A existuje taková legenda, že když přišli Slované," rýpala Čud do země. Nepochopitelné, zahrabala se do země! Se všemi svými hrnci, vidlemi, stuhami, sarafany!Nezabíjeli,nechytali-odešla.Podle mě je stále upjatá,už úplně průhledná,ale přes den je vidět.Ale v noci je v lese šustí-něčím hýbe , usadí se. Slova šeptají, a když posloucháš - dostanou se do hlavy a zaseknou se tam. A skrze slova jsou již vidět jiné světy. Takže když jsem, už dokončoval román, našel jsem v básních Komi slovo "kys" , pak byla samozřejmě velmi šťastná: její vlastní, její vlastní! Koneckonců, Komi a Chud jsou bratranci.
